|
OstrovArt Festival, Semily, 5.6.2010 + Romčovy předešlé píčoviny Praha Du na sbor, jako každej čtvrtek a před hudebnou potkám Mariku - učí se fyziku, něco o černobílých fotkách – jo říkala, že chce fotit akty. zevnitř vyjde krásná holka v mikrosukýnce a vzduch na spojnici očí srší ozónem. tak jí zlanařim na posborový pivo, kde už mám rande s dávnou kámoškou Agátou. v hospodě F1 se dozvídám, že dívce je už patnáct, což je jupíí! po ňákejch pivkách vyrážíme do pivní pohody, kde dáváme eště s Markem plzně a po dívkách už mžouráme spíše oplzle... po nezbytnym focení, kde se odhalujou krásné křivky, všichni padáme ze židlí, padáme z hospody a loučíme se s Agátou. ve třech pokračujeme na bus. Marek Alžbětu už zcela nepokrytě balí... Alžběta jí říkám jen já, abych ji poňoukal, jinak je to Andrejka a má kluka s hustým obočím srostlým, jak dva břehy jordánu... Marek se na busu odpojuje a my zjišťujem, že bus není... tak deme pěšky a cestou absint a chcaní... na zastávce ona, už ve značně podnapilém stavu, mi spočívá v náručí a její panenská ňadra se dmou snad eště více, než její lačnící rty... stále říká, že má nedostatek sexu, neboť její přítel se učí na přijímačky... pak ňákej bus-spása konečně jede a my jedem na Řepy. tam mě Alžbětka lanaří nahoru a já se trapně vymlouvám... naštěstí pak spatří svou matku na balkóně a s výkřikem "mam průser" mizí do tmy někde za silnicí. pomalym tempem se vydávam ji hledat. po hodině prosekávání křoví a nacházení lidských zbytků, to vzdávám a du spát. druhej den strašim ráno před školou s obrovskym bilbordem Alžběto!!! míjí mě davy a já se cítím, jak sám v partě. s bolestí srdce to vzdávám a doufám, že snad žije... Přepeře Odpoledne jedu na čajáč do Přepeř u Turnova. dorážim v šest a pivo maj až od sedmi. inu jdu do hospody a dávám svijany se starou paní, která dělá v Praze v normě a její syn měl jít do francouzský cizinecký legie, ale už deset let se neozval... pak konečně přijíždí kapela Bru-ska, kterou ihned překřtívám na brutální skalence... dostávám lístek na jídlo a pivo a du chlastat... po třech pivech přijíždí Jirka! konečně kámoš z mokrý čtvrti. tak dáváme jeho piva, kerý vyměnil za jídlo a zjišťujem, že z okna z druhýho patra se dá skočit do bazénu. jelikož ovšem kolem toho tropíme nemalý povyk, pořadatelé nás odklízejí raději na bar... tím si ovšem moc nepomáhají, neboť zde si tropíme vlastní kluziště uprostřed sálu a s holkama si vyměňujem spodní prádlo... když už máme jít hrát, zjišťujem, že sme na mrdky... já jako vždy s oblibou padám ze schodů přímo na procházející holky. když už se na nás čeká asi půl hoďky, konečně se zjevujem. já mám zpívat ňákou písničku. tak vylezu na podium, kde schválně padám ze židle, abych nějak vysvětlil svoji momentální pěveckou impotenci a indispozici... ovšem potápěče přece jen nějak zahalekám... u další písně, kde sem měl zpívat jen TO NEVA, si to nepondám nikdy ve správným místě... tak na to seru a du radši kotlit. ovšem za chvíli skáče nebo spíš padá za mnou i Jirka s basou, kde uprostřed písně se vzájemně lochtáme a rozbíjíme všechen nábytek kolem, včetně lidí... mno... pak hraje ňáká jiná kapela, kerou si nepamatuju – asi. tam dole tma - to provadíme s Jirkou zápas řecko-římský a střídavě ešte stíháme pogovat s Vojtou... pak velká díra a vím jen, že úplně ráno sme za východu slunce hráli lidový písničky, například to ta helpa, to ta helpa, ej to širé moře... já sem si točil furt další pivka a pak budil všechny, kdo na jevišti spali ve spacácích. Jirka si lehá a zapíná se do futrálu na basu, ovšem potom záhadně mizí do Prahy na školení kravaťáků... mě buděj asi po půl hodině, ať vypadnu, že už sou všichni vzhůru a že sem tam všechno rozmlátil... ou... tak se odpotácím směrem k Turnovu tempem hlemýždě, jenž se pokouší o slalom... tam na rohu vidím dvě babky jahodystky, tak od nich béřu časopísek a ptám se jich, co mě spasí... Semily Pak jedu vlakem do Semil... tam se až pozdě dozvídám, že mě na nádraží turnovském viděla Aneta - zpěvačka z HP a že mě prej i pronásledovala, ale já jí zmizel... ou... ve vlaku si nejvíc rozumím se čtyřletou holčičkou, kerá mi vykládá životní pravdy... pak dorazim na ostrov, kde mě chce ňákej feťák zmlátit, že na ulici prodávám peří... přitom sem se jen zdravil s Halsonem a Lukášem, míjícími mě ve feldě... pak si ustelu za bekstejdží a snažim se usnout asi devět hodin, už dávno začal fesťák Ostrovart... pak ke mě přichází Mára a vykládá mi něco o mluvící prdeli z nahýho oběda... Halson si násladně stele vedle mě a najednou mě budí příšernej rachot... myslim si, že sem v kotli v pekle, ale prej sem v kotli v ráji... a to to prej nebylo eště ani nazvučený... pak kolem prochází Katka, která mě pasí houskou a pak Ája, která mě pasí ibáčem aneb růžovým štěstím, keré už konečně zapíjím vysněným pivkem... dva lístečky na pivko sem dal krásné slečně a poslední krásnému Márovi... pak se snažim znova usnout, ale svým kaskadérským skokem do žeber mě budí Jirka, kerej prej jel nonstop a na kurzu kravaťáků oslnil svými konstruktivními dotazy ohledně lokalizace hajzlů... tak se dem procházet po Semilech a přitom očumovat rozkošné čtrnáctky a kecat o smyslu života... on pak odjíždí na další školení zkalení do Brodu a já se vracím na místo činu, kde se seznamuju se třemi gráciemi ze Strictly Comercial... zjišťuju, že jedna z nich s krásnýma očima je ta, jíž jsem v minulém životě věnoval svá dvě pivka... hraje ňáká kapela a frontmen má na sobě duhový froté župan... pak EL-RU, kerý mě rozsekali na nanočástice, akorát sem na ně strašně skákal, takže sem se nezodpovědně zbavil velké části svých, již tak dost mizivých, energetických hodnot... během posledního songu vydím velkou skrumáž a trmu-vrmu za podiem, kde Lukáš dostal do žeber... pak sme měli už hrát my - týpci, co v kocovině blejou na zeď a říkaj si natěrači... tak sem eště kecal s Márou, abych nemyslel na tu strašnou trému, zatímco na sračky Filip zvučil... pak sem si sednul na podium a zakdákal něco do mikráku a začli sme... no ty krrávo. měl sem pocit, že je tam snad tři sta lidí a ti před podiem nehorázně pařili! to mě donutilo pařit s nima a řvát ze všech sil, takže sem sípal už po prvnim songu... někdo furt volal Varane Varane, tak se Varan zeptal, co chce a on odpovědel - Varane Varane... jou... nou... Varanovy škopky mu chtěly utýct a skočit do kotle a pařit taky... lidi byli nadšený a po každym songu nás odměnili krásným potleskem a řevem... sice sme měli blbý prodlevy, daný laděním a zlitostí nás všech, ale hustý... na Anetino blues sem šel taky pařit a užil sem si to... pohlaď mě sem posral text - to mě mrzí... chaaa. ale holky krásně jely twist!!! a instrumentálka mě poslala do nirvany! Filip se knokautoval svojí vlastní kytarou a seknul sebou... pak se zvednul a roztleskal lidi výkřikem tak chcete, kurva, rokenrol?!!, takže sme dali na závěr eště jednou střepy - tentokrát kompletní... co dodat? comeback nemohl být lepší! sice mi Mára říkal, že hrajem pomalý, nudný songy, ale zase zbouráme rádia... Kubovi se to líbilo... po nás se asi hodinu chystal Mára, kerej ovšem s CMPem předvedli elektrickej šokoidní nářez a pak eště ňáký kabaretiéři se svou diskotékou... pak sem s Lukášem sbíral kelímky, zatímco Honzák s Anet zmizeli kdesi a Halson chlastal slivovici... Filip byl celou dobu ve službách kapitána Morgena, takže si náš koncík nepamatuje... Varan měl záda v píči, takže přijel a odjel... já šel pak spát do zkušebny... druhej den ve znamení úklidu a bourání stanu... neměl sem ani vindru, tak sem šel do Vysokýho pěšky... jou... [Skippy, 8.6.2010, redigoval Varan, 28.6.2010] zpět |
| news| | historie| | kapela| | media| | merchandise| | koncerty| | kniha návštěv| | odkazy| | kontakt |
| celkem návštěv | (š)made by © Halson |